The Filled Stomach fairy tale

There was a greenskins warcamp deep in the Iron mountains, called „The Hungry Stomach“. In that warcamp there lived several strong but stupid orcs and also some small but smart goblins lived there. One of them was our heroine – the goblin Žbluňga, the smallest from the small, but she was also brave – for goblins off course and she had a head and heart on the right place.

There was also a leader of The Hungry Stomach camp – the cruel and very big orc boss Mahňág. He lead his people with the strengh of his arms and everyone was affraid of him, because sometimes he murdered his own kind and even worse, he ate them to feed himself. The goblin Žbluňga was affraid also, because she was the smallest from the small and she knew that it`s only matter of time when the Mahňág`s hungry eyes will turn on her. Žbluňga was thinking the whole night, she couldn`t even sleep, and she realized that there was only one thing that was more important to Mahňág then hunger, and that`s hunger for battle. So here is what Žbluňga did:

Right in the morning, the small green goblin went into the biggest tent to search for orcs leader Mahňág and she found him. Under his pointed and hungery look, the goblin was shaking but her voice was loud that every orcs and goblins in the camp heard her:„Hail to the great Mahňág, the biggest warboss of the Hungry Stomach camp! I have message for you. There is a cave in the mountains where lives a renegade orc: warrior – veteran, who wants to challenge you. What is your answer, my boss ?“And because everyone in the camp heard that, Mahňág had no choice but fight with that orcs – intruder: „I will fight with him and I will crush him, but you, my little sweet, you will be my guide!“, the hungry smile of Mahňág was just horrible.

So the two – the big one and the small one, left camp on sunny winter day, as the goblin Žbluňga planned. After several hours, they finally got to the cave entrance. There were bones everywhere but nobody on sight.„Here it is my boss! Just shout to the cave and your enemy will come!“, said Žbluňga. But the orc Mahňág disagreed: „Do you think that I am soo stupid!? There is no one but us and soon there will be only me, because this is your very last breath, Žbluňga!“, and the Mahňág laughed so loudly that something or someone has awoken deep in the cave ...

And a big tall troll approached and when he saw two greenskins, he pick the bigger one, because he was very hungry and he ate the orc Mahňág, the great warboss, right at the cave entrance, where were lots of bones.Žbluňga happily returned to the camp unharmed and when the other greensking saw the warboss Mahňág’s amulet on her breast, everyone bound to her.

. . .

So that is the story of small goblin Žbluňga, that becomes a leader of warcamp deep in the Iron mountains, known from that day as: „The Filled Stomach camp“ :-)

czech version:

POHÁDKA O NAPLNĚNÉM BŘICHU

Kdesi hluboko v Železných horách byl válečný tábor zelenokožců, říkali mu „Hladový Břich“. A v tom válečném táboru žilo několik silných ale hloupých orků a také pár malých ale chytrých goblinů. Jedním z nich byla naše hrdinka – goblinka Žbluňga, nejmenší mezi malými, ale byla také odvážná – na goblina ovšem, a měla hlavu i srdce na správném místě.

Byl tu také velitel tábora Hladového Břichu – krutý a velmi velký ork boss Mahňág. Vedl své lidi silou svých paží a každý se ho bál, protože občas zavraždil někoho se svých a ještě hůře, snědl je aby se sám nasytil. Goblinka Žbluňga se také bála, protože byla nejmenší mezi malými a věděla že je pouze otázkou času kdy se Mahňágovi hladové oči obrátí na ni. Žbluňga přemýšlela celou noc, nemohla ani usnout, a pak dospěla k tomu že byla pouze jedna věc, která byla pro Mahňága důležitější než je hlad, a tou je hlad po bitvě. A zde je to co Žbluňga udělala:

Hned z rána, malá zelená goblinka vyšla do největšího stanu, hledajíc velitele orků Mahňága a také ho našla. Pod jeho upřeným a hladovým pohledem se goblinka roztřásla, ale její hlas byl tak silný, že jí uslyšel každý ork i goblin v táboře:„Zdráv buď velký Mahňágu, největší válečný veliteli tábora Hladového Břichu! Mám pro tebe zprávu. Kdesi v horách jest jeskyně, kde žije ork odpadlík: válečník a veterán, který tě chce vyzvat. Jaká je tvá odpověď, můj veliteli ?“A protože to slyšel každý v táboře, Mahňág neměl jinou možnost než bojovat s tímto orkem – narušitelem:„Budu sním bojovat a srazím ho, ale ty, moje lízátko, ty budeš mým průvodcem!“, hladový pohled Mahňága byl prostě příšerný.

Tak tito dva – jeden velký a jeden malý, opustili tábor toto slunečného zimního dne, přesně tak jak Žbluňga plánovala. Po mnoha hodinách, konečně došli k ústí jeskyně. Byly tu kosti všude kolem ale jinak nikdo. „tady to je můj veliteli! Jen zakřič to jeskyně a tvůj nepřítel přijde!“, řekla Žbluňga. Ale ork Mahňág nesouhlasil: „Myslíš si že jsem táák hloupý?! Nikdo tu není jen my a brzy tu budu jen já, protože tohle je tvůj opravdu poslední dech, Žbluňgo!“, a Mahňág se rozchechtal tak hlasitě, že probudil něco nebo cosi hluboko v jeskyni.

A přišel velký a dlouhý troll a když uviděl dva zelenokožce, vybral si toho většího, protože měl velký hlad a snědl Mahňága, velkého válečného vůdce, přímo u vstupu do jeskyně, kde bylo mnoho kostí.Žbluňga se šťastně a nezraněna vrátila do tábora a když ostatní zelenokožci uzřeli amulet velitele Mahňága na jejích prsou, všichni jí vzdali hold.

. . .

To je příběh malé goblinky Žbluňgy, která se stala velitelkou válečného tábora hluboko v Železných horách, známého od té doby jako:“ Tábor Naplněného Břicha“ :-)